Co ruský prezident řekl i když přímo nevyslovil…

Výroční projev ruského prezidenta Vladimíra Putina je už mnoho let pozorně sledovanou událostí. Prakticky kdekoli na světě, protože ať se to někomu líbí nebo ne, s Ruskem se na mezinárodní scéně musí počítat. Pokud si evropské politické špičky myslely, že se ruský prezident v čase panujících unijních ekonomických sankcí bude obšírně zabývat touto situací, spletly se. Nestalo se tak. Do sebe zahleděná Evropská unie nedostala v projevu prezidenta Putina takřka žádný prostor.I to ovšem lze považovat za vyjádření pozice, za signál o současných prioritách Ruska. Svými nesmyslnými sankcemi vůči ruské ekonomice se tak v podstatě unie sama posunula až do druhé řady subjektů, kterým je věnována pozornost. Jistě – slova ruského prezidenta o nutnosti být ještě soběstačnější v produkci potravin, o tom, že se třeba musí zvýšit potenciál zpracovávání surovin na úkor jejich pouhého vývozu a mnohé další pasáže projevu byly nepochybně určeny i “uším v Bruselu”. Tak jako důraz na pečlivé sledování vývoje nových ekonomický vazeb a také různých ekonomických nebo finančních společenství, především s orientací na asijské státy nebo na jiné regiony. Mimochodem, není tajemstvím, že evropští lídři, tak jako jejich partneři v jednotlivých členských zemích, čelí rostoucí kritice za negativní dopady sankční “války” na podnikatele a jejich aktivity. A stím spojeným tlakům na zrušení sankcí. Což by se ale rovnalo přiznání chyby a tak bych souhlasil s odhady, že sankce sice mohou dál trvat, ale budou se různými způsoby změkčovat nebo všelijak potichu obcházet…Zatímco tedy Evropské unii ruský prezident Putin přímou pozornost a prostor nevěnoval, o to jasněji a rozhodněji zařadil ve výročním projevu mezi priority vztahy s Tureckem. Vztahy, které se dramaticky zkomplikovaly po provokativním sestřelení ruského vojenského letounu, nasazeného do akce proti tzv. “Islámskému státu”. Ruský prezident to označil za válečný zločin a dal jasně najevo, že takové akce proti Rusku nejsou akceptovatelné. A takřka všichni evropští i řada světových žurnalistů si dobře povšimli konstatování, že za takovou politiku vůči Rusku nemůže Ankara čekat nic jiného, než tvrdou odpověď. Dodám, že podle mého zcela opodstatněně. Nesmíme totiž zapomínat, že ani NATO zjevně nemá snahu případ příliš pitvat, protož není zcela přesvědčno o pravdivosti turecké oficiální verze, svalující veškerou zodpovědnost za tragickou událost na Rusko.Takže – i když by se zdál letošní výroční projev prezidenta Putina možná víc orientovaný na domácí situaci a pro ruskou veřejnost, nebylo v něm zas až tak málo zahraničněpolitických poselství…