Erfurt a milníky německého levicového hnutí

Druhé jednání II. sjezdu německé strany Die Linke. (Levice), které proběhlo o uplynulém víkendu v Erfurtu, a jehož jsem se zúčastnil jako zástupce KSČM (společně se zástupci desítek dalších stran z celého světa) nepochybně vejde do dějin německého levicového hnutí.

Nejen kvůli paralele s jiným historickým mezníkem, totiž s Erfurtským programem sociálně demokratické strany Německa, přijatým v roce 1891. »Erfurt 2011« bude mít zřejmě zásadní význam jak pro vnitrostranický život Die Linke., tak pro celou německou společnost.

Jakkoli je program »Erfurt 2011« kompromisním výsledkem názorových sporů hlavních vnitrostranických směrů (Komunistické platformy, Fóra demokratický socialismus, Antikapitalistického fóra a dalších), nejen vůdčí stranické osobnosti nepochybují o tom, že tento program bude důležitou tmelící základnou pro budoucnost. Je toho totiž zapotřebí.

Emeritní politik Die Linke., někdejší východoněmecký premiér Hans Modrow, se kterým jsem měl v Erfurtu příležitost jednat, mi potvrdil, že programový sjezd Die Linke. probíhá v době, kdy ve straně probíhají silné frakční boje (v jejichž pozadí jsou často půtky o funkce), vedení strany je napadáno jako příliš slabé a nevýrazné a klesají volební preference.

»Zabývali jsme se tématy, která voliče nezajímala a nevěnovali jsme se tématům, kvůli kterým vycházejí lidé do ulic,« uvedl Oskar Lafontaine, zřejmě nejvýraznější osobnost Die Linke., byť už se všech čelných funkcí vzdal. Ovšem mnozí nevylučují jeho opětovný razantní vstup do vrcholné politiky.

Program, přijatý drtivou většinou (96,9 %) delegátů, je důsledně protikapitalistický se socialistickými cíli. Die Linke. je pro zestátnění bank a energetického sektoru, proti privatizaci sektoru veřejného, je pro zavedení milionářské daně. V zahraničněpolitické oblasti požaduje Die Linke.

EU postavenou na zcela jiných – sociálních, demokratických a mírových – základech, žádá rozpuštění NATO, okamžité ukončení válečných misí bundeswehru, a namísto toho je pro nastolení kolektivního systému bezpečnosti za účasti Ruska.

»Musíme být připraveni na to, že útoky proti naší straně teď zesílí, protože náš program je vyhlášením boje vládnoucímu establishmentu,« prohlásila na sjezdu (spolu)předsedkyně strany Gesine Lötzsch.

Na sjezdu bylo rovněž diskutováno o vztahu Die Linke. k sociální demokracii. Zejména z toho důvodu, že jako alternativu k zákazu vojenských misí má Die Linke. ve svém programu návrh na vytvoření mírových Sborů Willyho Brandta, zasahujících při katastrofách a pohromách, což sociální demokraté nesou velmi nelibě a volají cosi o »krádeži patentu«.

To však odmítá sám Oskar Lafontaine, sám bývalý předseda SPD, a vyzývá, aby veškeré spory toho druhu o »etikety« byly smeteny ze stolu. Ostatně: zakladatelé Německé komunistické strany (KPD) Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht vzešli ze sociální demokracie.

Oporou poválečného vedení SPD byli naopak bývalí komunisté Wehner a Reuter. A spojovacích článků existuje mnohem více. »Zachováváme tradici dělnického hnutí Evropy,« říká Lafontaine.

A Gegor Gysi, další výrazná osobnost strany Die Linke. dodává: »SPD není nepřítelem Die Linke. To by bylo chybou už s ohledem na historii. Ale SPD se musí změnit, být opět sociální a demokratická.«

Erfurtský program tak může být v mnoha ohledech inspiračním i pro jiné evropské levicové strany.