Ukrajina hodlá vybudovat jednu z nejúdernějších armád Evropy. Alespoň to uvedl tajemník ukrajinské Bezpečnostní rady Turčinov. V tom samém, tedy třetím prosincovém týdnu, byl na návštěvě v Polsku ukrajinský prezident Porošenko a oznámil odtamtud, že Ukrajina bude usilovat o členství v NATO. Jeho polský protějšek Komorowski, chvále tento úmysl s antiruským pozadím, ihned slíbil, že Polsko bude dodávat Ukrajině zbraně. Jakkoli u konečného úspěchu této další velké protiruské provokace stojí otazník, masivní militarizace Ukrajiny resp. její západní části se bude dít bez ohledu na intence NATO. V pozadí je totiž přední mocnost Evropské unie, mocnost s velmocenskými ambicemi, které vedle ekonomické složky mají i složku vojenskou: Německo.
Německo podniká vehementně kroky k vytvoření tzv. Evropské armády, která by měla být postavena vedle struktur NATO a nezávisle na nich, byť by participující státy byly členy Severoatlantické aliance. Německý tisk označuje Spolkovou republiku za »předjezdce Evropské armády« (Rheinische Post) pod německým vedením a jako jeden z příkladů připomíná úplné podřízení holandské 11. vzdušné brigády německé Divizi rychlých sil, ke kterému došlo v červnu tohoto roku. »Ještě nikdy předtím nebyl vojenský svazek jedné evropské země začleněn do svazku jiné evropské země, nikdy předtím se nějaký stát nezřekl této elementární součásti své suverenity,« stálo v listu Die Welt. Aktuálně je připravováno také podřízení holandské 43. mechanizované brigády velitelství 1. tankové divize bundeswehru. V německém Münsteru je už od roku 1995 dislokován 1. německo-holandský armádní sbor, který je k dispozici pro nasazení na celém světě na pokyn NATO nebo EU.
Bez ohledu na svou neutralitu je velmi blízkým vojenským partnerem Německa také Rakousko. Rovněž tato země je zahrnuta do intencí SRN ve směru budování tzv. Evropské armády. Rakouští vojáci působí pod německým velením v Kosovu a v Mali, cvičeni jsou v tzv. cvičném bojovém středisku v Altmarku u Magdeburgu, které je provozováno zbrojním koncernem Rheinmetall (!).
Úzká německo-francouzská spolupráce je už staršího data: Německo-francouzská brigáda, čítající na 5000 vojáků a mající velitelství v Müllheimu, vznikla už v roce 1989.
Slibuje-li polský prezident vojenskou podporu Ukrajině, lze pozadí této podpory vysledovat nejen do Varšavy. Na samém konci letošního října podepsala spolková ministryně obrany Ursula von der Leyen se svým polským protějškem Siemoniakem takzvané Prohlášení o úmyslech při spolupráci německého a polského pozemního vojska, které bylo označeno za »milník budoucnosti« na cestě k »evropským integrovaným strukturám ozbrojených sil«. Cílem tohoto ujednání je zlepšení »interoperability« obou armád, čímž je myšlena v prvé řadě koordinovaná součinnost v bojových akcích. Prohlášení o úmyslech se neomezuje jen na pořádání vojenských cvičení a učebních běhů, ale explicitně počítá rovněž se »vzájemným podřízením bojových praporů«.
Slibuje-li polský prezident Ukrajině zbraně, pak se lze ptát, odkud původně budou. Výše uvedená »interoperabilita« německé a polské armády je totiž také obrovským byznysem: má mimo jiné sloužit k vybavení polské armády tanky typu Leopard 2 z produkce německého zbrojního koncernu Krauss-Maffei Wegmann. Aktuálně se jedná o téměř 130 tanků, dalších 120 tanků má Polsko dostat v roce 2015.
Německo prosazuje vytvoření tzv. Evropské armády systematiky a důsledně, zatím cestou bilaterálních ujednání. A je samozřejmě otázkou, jaké místo má v těchto intencích Ukrajina. Tak či onak.