Irské „NE“ znamená, že občané EU chtějí změnu politiků

Irské „NE“ v referendu k Lisabonské smlouvě je jistě důležitým mezníkem. Není třeba podléhat hysterické radosti ani skepsi. Někteří, možná i z českých politiků, si budou v tichu mnout ruce, že jiný malý stát v EU zablokoval Lisabonskou smlouvu, ke které jsou výhrady zprava i zleva. Výsledek irského referenda je především výzvou a šancí. Je šancí pro celé Evropské společenství zamýšlet se znova po padesáti letech od Římských smluv nad tím, jaký smysl vkládali zakladatelé do ES. Nešlo přece především o nástroj k liberalizaci obchodu či možností nadnárodních regulací a diktátu. Prvotním záměrem bylo garantovat mírové soužití na evropském kontinentu.Irské „NE“ Lisabonské smlouvě znamená, že začínáme od počátku. Je kromě jiného i odmítnutím současných praktik takových představitelů EU, jako je Javier Solana, který představuje tzv. společnou zahraniční politiku na Balkáně. Občané EU sdělují svým vládám a politickým reprezentacím, že chtějí změnu. Nejen změnu politiky, ale i změnu politiků. Slouží ke cti malého členského státu, že jeho politická reprezentace jako jediná v EU našla odvahu dát možnost rozhodnout o této smlouvě občanům v přímém hlasování.