Hlavně v odborných kruzích se dlouhou dobu debatuje o reformě psychiatrické péče v České republice – konkrétně pak o zřizování tzv. center duševního zdraví, která by se měla stát dokonce jakýmsi modelem »nové psychiatrie«. V těchto centrech duševního zdraví by mělo být léčeno, řekněme, 10-15 pacientů ve vlídných, takříkajíc »rodinných podmínkách«, což je jistě úmysl dobrý, neboť vlídné léčebné prostředí je samozřejmě důležité.
V souvislosti s touto reformou psychiatrické péče však vyvstávají různé otázky, ba přímo problémy, které jsou zásadního rázu. Se zřízením center duševního zdraví totiž hrozí rozčlenění stávajících psychiatrických léčeben a snížení jejich leckdy nezastupitelné úlohy. Někdo tvrdí: Jsou to přece molochy, jen spotřebovávající peníze. Proti tomu však namítám: Naše společnost jako celek není psychicky zdravější a zdravější, ba právě naopak. Přibývá psychických poruch a onemocnění včetně těch závažných, zatímco můžeme na druhé straně konstatovat naprostý nedostatek kvalifikovaných psychiatrů včetně těch ambulantních, pracujících v »první linii«. To se bude nutně týkat také chystaných center duševního zdraví.
Velké psychiatrické léčebny také plní nezastupitelnou úlohu při léčení a hlavně detenci duševně vážně nemocných lidí, kteří mohou být (a také bývají, jak ukazují občasné tragické případy) nebezpečím pro společnost. Centra duševního zdraví by měla jistý smysl při léčbě pacientů s lehčím onemocněním, ne však, pokud jde o lidi vážně nemocné a nebezpečné.
Nikoli v poslední řadě je zde problém financování center duševního zdraví. Centra mají čerpat prostředky z evropských fondů a namístě jsou obavy z toho, že financování velkých psychiatrických zařízení tak bude redukováno. Personální oslabení těchto zařízení v důsledku zřízení center duševního zdraví je mimo pochybnost.
Realizace projektu center duševního zdraví má být v ČR zahájena v roce 2019 v patnácti místech, ve větším rozsahu pak v roce 2020. Část odborné veřejnosti volá v této souvislosti po ostražitosti a opatrnosti, po skutečně důkladném zvážení všech případných přínosů, ale hlavně negativních důsledků, a já se k tomuto volání připojuji. A jakkoli je tento projekt Evropskou unií podporován, zatím neexistuje jediný stát, kde by projekt center duševního zdraví jako systémové řešení existoval. Ohledně celé této záležitosti jsem se také obrátil na ministra zdravotnictví ČR V. Adama.