Ve dnech 28. až 29. května se konalo v Magdeburgu první zasedání 5. sjezdu strany Levice (Die Linke). V souvislosti s aktuální situací v Německu, zejména pak pokud jde o migrační problém, vzestup krajní pravice a stále větší mocensko-vojenské ambice německé vlády pod vedením CDU/CSU, bylo toto zasedání hlavně ze strany médií sledováno ze dvou základních úhlů.
Tím prvním byly poměry uvnitř Levice. Komentátoři se shodovali v tom, že strana je stabilní a dokáže fungovat i bez svých dlouholetých charismatických »otců« Gregora Gysiho a Oskara Lafontaina. Pokud jde o ostrý boj vnitrostranických křídel (socialistické levice, komunistické platformy, emancipované levice, antikapitalistické levice atd.), který byl vždy pro Levici příznačný a stranu velmi oslaboval, bylo možné konstatovat alespoň »studený klid zbraní«. Ten byl zjevně vynucen vážnými volebními ztrátami z března tohoto roku, kdy Levice ve třech zemských volbách zaznamenala ztrátu 100 000 hlasů, a to hlavně ve prospěch pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD).
Druhý úhel pohledu se týkal vyzařování strany navenek. Tady byl většinou konstatován problém v tom, že Levice nemá vůči AfD účinnou strategii. Jedni chtějí proti populismu zprava aplikovat ostrý sociální populismus, jiní navrhují společný postup se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými. Ovšem spolupráce Levice s SPD je aktuálně nejen nereálná, ale dokonce nemožná. Současné (a sjezdem opět potvrzené) vedení Levice se vůči SPD velmi ostře negativně vymezuje a ještě nedávno zvažovaná koalice SPD-Levice-Zelení zcela padla pod stůl. Lze však mít za to, že Levice nyní přistoupí k mnohem radikálnější a hlavně jiné (ve srovnání s jinými stranami) sociální politice a především se bude muset ostře a nekompromisně postavit největšímu aktuálnímu nebezpečí – expanzi NATO, válečným choutkám neseným hlavně protiruskou tendencí (kdy Německo vyzařuje velmocenské ambice podložené i vojensky) a politickému posunu doprava na celém kontinentu.
Německá Levice přestála už mnohé i velmi vážné peripetie a lze si jen přát, aby se v relativně konsolidovaném stavu vypořádala v příštím roce s volbami do Spolkového sněmu, ze kterých by měl vzejít i nový spolkový kancléř. Nebo kancléřka. To bude důležité nejen pro Německo, ale i pro celou Evropu.