Podle všeho německá Levice (Die Linke) půjde do květnových »evropských voleb« jako tzv. proevropská strana s kritikou týkající se současného charakteru EU, leč považující integrační projekt za nenahraditelný. V pondělí 18. února představily v Berlíně některé osobnosti Levice své programové teze, které hodlají předložit stranickému sjezdu, jenž se bude konat o víkendu v Bonnu. Mezi těmito osobnosti jsou Gregor Gysi, předsedkyně frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu Gabi Zimmerová a někteří ministři zemských vlád, v nichž je Levice zastoupena. Teze byly nazvány »Ano: jsme Evropané«.
Dnešní předseda Strany evropské levice (SEL) Gregor Gysi prohlásil, že Levice musí dát občanům před volbami pozitivní poselství a ukázat, že EU může občanům osobně něco dát jen tehdy, pokud »ti správní« budou v dostatečném počtu zasedat v EP; svou účastí ve volbách by tak občané měli uplatnit nejen své právo, ale i odpovědnost. Levice je podle Gysiho a spol. bohužel málo vnímána jako proevropská strana a to je nutné změnit. Pokud jde o kritiku EU, Gysi uvedl, že ačkoliv vedení Levice používá v tomto ohledu ostřejší slova, tak obsahově prý nejsou diference ve straně při posuzování EU tak značné. Spory se týkají hlavně reformovatelnosti EU, přičemž »návrat k národnímu státu požadují jen někteří«.
Autoři dokumentu »Ano: jsme Evropané« se sice připojili k požadavku vedení Levice »nového startu EU«, ale zatímco ve stanovisku vedení stojí, že zakládací smlouvy EU jsou neseny duchem neoliberalismu a honby za ziskem, Gysi a spol. jsou značně neutrální svým konstatováním, že »k DNA Evropské unie patří zaměření na ekonomické zájmy«. Gregor Gysi také prohlásil, že nevede k žádoucímu cíli, pokud někteří kolegové označují EU za militaristickou. Takovou se prý může sice stát, ale nelze takto hovořit, pokud neexistuje společná armáda EU. A tady hned vyvstává otázka: co Lisabonská smlouva z roku 2009, v níž je zakotvena povinnost masivního zbrojení v rámci tzv. společné bezpečnostní a obranné politiky?
Rovněž tak cíl směřování integračního projektu, formulovaný autory citovaného dokumentu, je mírně řečeno nejen diskutabilní, ale svým způsobem varovný: »Republika Evropa sice není na pořadu dne, ale je to vize a cíl našeho snažení.« Pokud programové teze toho druhu na nadcházejícím sjezdu budou dominovat, obávám se, že v novém Evropském parlamentu bude mít levicová frakce GUE/NGL problém sama se sebou.