Odstartovala to velká sebevědomá slova: ve svém novoročním projevu pravila rumunská premiérka Viorica Dancilaová, že její vláda je připravena na »úspěšný mandát«, jenž by měl být projektem, který »sjednotí zemi, státní instituce, politické síly a občanskou společnost«. Rovněž premiérčin politický protivník, liberálněkonzervativní prezident Klaus Johannis, se dokonce nechal slyšet, že příštích šest měsíců prý ukáže, že »Rumunsko je s to konsolidovat evropský projekt«.
Tato slova rumunských představitelů provázejí nástup Rumunska do půlroční funkce předsedy Rady Evropské unie, a to od 1. ledna 2019. Dlužno však dodat, že rumunský prezident ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že jeho země není připravena na plnění takového úkolu; vládu označil za »nehodu demokracie«, a dokonce navrhl, aby namísto Rumunska nastoupilo do funkce předsedy Rady EU Finsko, které má v polovině roku Rumunsko vystřídat.
Předsednické heslo rumunské vlády zní Soudržnost – společná evropská hodnota. Ve funkci předsedy Rady EU vystřídali Rumuni Rakousko, které mělo heslo Evropa, která chrání, a v jeho duchu se věnovalo především problémům ilegální migrace. Přípravy na převzetí předsednické funkce Rumunskem však byly (a jsou) z nejvyšších unijních míst provázeny pochybnostmi, zda tato momentálně politicky rozštěpená země (poukazováno bylo a je také na to, že samotní vládní sociální demokraté jsou vnitřně oslabeni mocenskými boji), která je nadto kvůli své justiční reformě pod dohledem EU, jest vůbec schopna dostát nárokům předsednictví v Radě. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker dokonce prohlásil, že Rumunsko je sice na tuto funkci »technicky dobře připraveno«, ale on nevěří, že »vláda v Bukurešti v celém rozsahu pochopila, co to znamená, předsedat zemím Evropské unie«.
Jedním ze základních témat předsednictví v Radě EU bude samozřejmě na konci března očekávané vystoupení Velké Británie z EU, což Rumunům vskutku nelze závidět. V květnu se budou konat další volby do Evropského parlamentu, což je další velký úkol. Na druhou stranu se Rumunsku coby předsedovi Rady EU značně uleví v tom, že hlasování o novém rozpočtu EU bylo odloženo až na dobu po roce 2021; tato úleva je podložena hlavně tím, že už teď se projevují značné a ostré spory týkající se toho, zda výplata prostředků z rozpočtu EU má být vázána na »kritéria právního státu«, a horkým bramborem má být také záměr poskytovat novým členským státům na východě Evropy méně finančních prostředků.
Ovšem nehledě na vnitřní problémy Rumunska a nedůvěru vůči němu ze strany některých unijních míst se domnívám, že koncem června předá předsednickou štafetu Finsku, aniž by předtím došlo k nějakému závažnému »průšvihu«. Mechanismus předávání a přebírání předsednické funkce včetně zásadní její agendy to totiž svým způsobem garantuje.