Ta politická, nikoli folklorní organizace vznikla v tehdejším západním Německu v roce 1949 a na teritoriu celé SRN se etablovala o rok později. Tehdy přijaté stanovy zůstaly dodnes v podstatě nedotčeny, a to včetně deklarovaných cílů této organizace, mezi něž patří: prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení, a hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek. U zrodu této organizace až na výjimky stáli bývalí aktivní nacisté včetně mnoha někdejších příslušníků SS a vysokých funkcionářů NSDAP, ba dokonce válečných zločinců; jmenovat lze třeba Siegfrieda Zoglmanna, Waltra Bechera, Ernsta Franka (bratra K. H. Franka), Waltra Hergla, Paula Illinga, Rudolfa Wollnera či Fritze Köllnera. Jinými slovy, tato organizace mohla vzniknout jen zásluhou pověstně laxního přístupu úřadů SRN k denacifikaci, nařízené bývalými Spojenci po porážce nacismu.
Organizace po dlouhá desetiletí byla výrazným rušivým faktorem v česko(slovensko)-západoněmeckých vztazích. Její představitelé brojili proti smlouvě z roku 1973, normalizující tyto vztahy, a v roce 2004 v Evropském parlamentu hlasovali proti přijetí České republiky do EU. Podstatou ideologie a politiky této organizace je revize výsledků druhé světové války, přičemž jedním z pilířů této politiky je kampaň proti československým prezidentským (tzv. Benešovým) dekretům z roku 1945. Tato organizace se jmenuje Sudetoněmecké krajanstvo (landsmanšaft) a jejího v pořadí 68. sjezdu ve dnech 3. až 4. června tohoto roku se hodlá zúčastnit jako host vstřícný a vítaný místopředseda české vlády Pavel Bělobrádek.
Předpokládám, že panu Bělobrádkovi jsou známy názory jeho přítele Bernda Posselta, sudetoněmeckého šéfa, právě na prezidentské dekrety, představující základ a východisko poválečného československého právního systému, a že tyto názory akceptuje; ostatně kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by se do Augsburgu poveselit nejel. A pan Posselt hovoří třeba takto: »Benešovy dekrety jsou rakovinným nádorem v Evropské unii, jenž musí být už konečně operativně odstraněn.«
Ministr zahraničí Zaorálek logikou á la »chytrá horákyně« soudí, že pan Bělobrádek bude na sudetoněmeckém srazu reprezentovat nikoli českou vládu, nýbrž prý jen svou stranu KDU-ČSL; ostatně stejně se vyjádřil už vloni, kdy mezi sudetské Němce zavítal ministr Daniel Herman. Ale – jaký je vlastně postoj české vlády jako takové k účasti jejích členů na sudetoněmeckých srazech? Vzhledem k tomu, o jak závažnou záležitost se jedná a jde-li údajně o soukromé aktivity, měli by být jak Herman, tak Bělobrádek odvoláni ze svých vládních funkcí. Leč tak se nestalo a nestane, takže si troufám tvrdit, že Sobotkova vláda vlastně není proti…