Unie musí umět říci i nepříjemné věci

Nic neštěpí v této chvíli politickou scénu v České republice tak výrazně, jako otázka umístění vojenské základny USA, patřící k systému Národní protiraketové obrany Spojených států. Toto štěpení probíhá po dvou základních liniích. Především je zde zřejmá ochota vlády základnu přijmout a na druhé straně odmítavý postoj veřejnosti, což dokumentují poslední výsledky průzkumu veřejného mínění, ve kterých se proti umístění americké vojenské základny vyslovilo více než 60 % dotázaných, pro pouhých 25 %.Druhou linií zlomu je rozdělení parlamentních stran, přičemž levicové opoziční strany jsou proti umístění základny, pravicové vládní pro, Strana zelených zaujímá obojaké stanovisko: vysloví se pro, až z centrály NATO dostane potvrzení, že základna se staví ve spolupráci s Aliancí. Ti, kdo jsou proti základně, volají po referendu, vládní pravice je proti referendu – zelení jsou pro referendum obecně, v případně základny ale referendum nechtějí. Uvádím tyto skutečnosti proto, že je nezbytné, aby také z Evropské unie zaznělo jasné stanovisko k tomuto velmi ožehavému problému. A naše řeč by měla být ano ano, ne ne . Umýt si ruce tvrzením, že se jedná o bilaterální záležitost mezi Českem či Polskem a USA, znamená vyhnout se problému, který se již brzy začne rozrůstat do celoevropských rozměrů. Unie musí umět říci i nepříjemné věci.Chtěl bych zdůraznit, že česká veřejnost velmi dobře chápe, jaká rizika se skrývají v umístění radaru americké Národní protiraketové obrany. Že se staneme rukojmím politiků, kteří budou rozhodovat jinde a bez ohledu na naše území. Že rozvinutím tohoto systému se otvírá Pandořina skříňka a začíná nové kolo závodů ve zbrojení v kosmu. Že se ještě více bude plýtvat nenahraditelnými zdroji Země a ekologická stopa za touto militaristickou politikou bude nesmazatelná. Česká veřejnost chápe, že systém Národní protiraketové obrany USA je zaměřen proti Rusku a Číně – a jestli ne dnes, pak při jeho následném vylepšování již ano.Tvrdí nám, že se s Ruskem jedná. Zatím vše ale nasvědčuje tomu, že jednání jen zastírají fakt, že systém globální protiraketové obrany USA je budován. Pan Solana také jednal před tím, než dal povel bombardovat Jugoslávii. Jednání probíhala i před intervencí v Iráku. Zkušenost praví, že jednání je zbytečné, když chybí ochota ke kompromisu. Připomínám v této souvislosti i skutečnost, že v květnu roku 1997 byl mezi Ruskem a NATO podepsán Zakládající akt, který kromě jiného vylučuje ve vzájemných vztazích i hrozbu silou. Vybudování protiraketového systému USA nelze vnímat jinak než právě jako hrozbu silou Rusku. Myslím, že bychom měli přijmout výzvu, aby i jednání o vojenských otázkách respektovala fakt, že Evropská unie vnímá a potřebuje Rusko jako dobrého a stabilního strategického partnera.