Dobře vím, že připomínkou Komenského a dne, patřícího u nás učitelům, nebudu vůbec originální. Ani konstatováním, že prakticky všichni máme svou vlastní školní zkušenost, svoje dobré i někdy horší vzpomínky na učitele. Což mi ale nemůže zabránit v tom, abych neocenil nesmírně důležitou roli této profese. A navíc abych připojil i pár postřehů o tom, že ani školství, ani učitelé nejsou na okraji zájmu Evropského parlamentu (EP).
Unie má přitom dost co dohánět, aby se mohla rovnat zbytku světa jak v kvalitě školství, tak v podmínkách pro práci pedagogů na všech úrovních vzdělávání. Včetně zvyšování kvalifikace samotných učitelů.
Nejsem sice bezprostředně členem Výboru pro kulturu a vzdělávání EP, což ale neznamená, že se školskou tematikou nepřicházím jako europoslanec do styku. Už jen proto, že například po celou dobu působení v Bruselu mám v poslanecké kanceláři nastavený systém stáží pro studenty. A to nejen z ČR, ale zkušenosti v EP získávala i řada posluchačů vysokých škol z Německa, Ruské federace, Ukrajiny, Slovenska nebo Běloruska a Moldávie. Lepší znalost fungování unijních institucí může totiž, podle mého přesvědčení, sloužit v budoucnu i pro lepší vztahy nečlenských zemí se státy EU. Ostatně o jejich zkušenosti si mohli přečíst všichni, kteří projevili zájem o sborník postřehů stážistů, vydaný pod titulkem »Evropská unie – nejen název«. Publikace už se dočkala i čtvrtého dílu… Navíc i mezi návštěvníky EP byli, na moje pozvání a za finančního přispění parlamentu, také žáci nejedné naší školy.
Pozornost nevěnujeme ale jen žákům a studentům. Přijali jsme i řadu dokumentů, podporujících zlepšování evropského školství, upravujících podmínky práce učitelů i jejich další vzdělávání. To jen namátkou. Před časem jsem zachytil údaj, že v unii máme více než pět milionů aktivních pedagogů. A většině europoslanců je moc dobře jasné, že na kvalitě školství i úrovni učitelů je přímo závislá solidní budoucnost EU. Pro zajímavost, většina států v Evropě se potýká s podobnými problémy, jako my a v tom bude i potíž, že nejsme zcela konkurenceschopní – například v ekonomice nebo vědě a výzkumu – s řadou regionů světa. Jen připomenu třeba skutečnost, že většině učitelů je víc než 40 let. Ani finanční ohodnocení není, až na výjimky, adekvátní významu profese a vzdělávání budoucích generací Evropanů. Při té příležitosti bych rád připomněl výrok, který měl pronést Jan Masaryk – »dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír«. Bohužel, nejen my, ale ani Unie se na podobný názor zdaleka neohlíží…